Cihelna ve Studených
Cihelnu postavil v roce 1924 pan František Nekuža z domu č. p. 39 ve Zbýšově, v katastru na Zelskách nedaleko vyústění Zbýšovského potoka Brodky do Neslovického.
Společníky, kteří půjčili nebo vložili kapitál na postavení a zařízení cihelny ve výši 91 053kč, byli: Ferdinand Mann, Anton Nekuža a J. Hrubeš. Stavbu pece, obytné budovy a přístřešků provedl podle plánu pan Tomáš Pavlík z Oslavan a zaregistrována byla na Okresním hejtmanství 17. 08. 1925.
Cihelna byla provozována společnosti s ručením omezeným Zbejšovské cihelny ve Zbejšově u Brna, registrované řadovým živnostenským společenstvím v Rosicích dne 25. 05. 1924.
Poptávka po cihlách, která po 1. světové válce stoupala, postupem času klesla natolik, že společníci se postupně zbavovali svých podílů a v roce 1932 vlastnil cihelnu jen pan František Nekuža.
Výroba cihel (kopání jílu a jeho zpracování do směsi sloužící k naplnění dřevěných forem, sušení v přístřešcích a pálení v peci) byla náročná a zdlouhavá a nemohla odolávat strojní výrobě. Do pece se navezlo až 35 000 cihel, šest dní se pálily a pak 12 dní pec chladla. Poté se vypálené cihly vyvezly a nové usušené cihly navezly na pálení. Proto pan Nekuža pronajal cihelnu v roce 1945 panu Josefu Svobodovi - cihláři - až do roku 1955. Sám pak v roce 1950 ukončil živnostenskou činnost ,,výroba cihlářského zboží,,.
Nájemce po vypršení smlouvy výrobu cihel ukončil v roce 1955. Potom už nebyla obnovena. Cihelna postupně chátrala a v současné době již zůstala jen pec na pálení cihel.
Z dávnověku Kolem Zbýšova byly nalezeny starožitnosti z různých dob. V cihelně na horní kolonii lebeční kosti z nosorožce, při Anenské u silnice v hloubce půl metru kostra z doby bronzové, ve Studených 4 jámy odpadkové, kamenná sekyrka, kousky pazourku, kus mlýnského kamene, hřeby, plíšky, zvířecí kosti a četné střepy. Druhé sídliště v Černých poskytlo nálezy střepin ze stejné doby jako ve Studených. V naší republice i v zahraničí je známá Rybičková skála v údolí Neslovického potoka, kde bylo a stále ještě je nalézáno množství úlomků fosilních rybek. V roce 1942 byl objeven a vyvezen z dolu Antonín velký fosilní kmen, který je nyní umístěn v parčíku pod obchodním domem Bydo. Významné naleziště zkamenělin zvířeny i květeny se nachází v oblasti za pilou na dole Antonín-Jindřich. Některé nálezy ze zbýšovské oblasti najdeme ve sbírkách Moravského muzea v Brně.
Hornické kolonie Velký příliv obyvatelstva ve 40. a 50. letech 19. století vedl k výstavbě kolonií. První hornickou kolonii o 26 bytech nechal postavit Antonín Rahn v letech 1848 -1849 na nynější Dolině. Byla to vůbec první dělnická kolonie na Rosicku- Oslavansku. Každý dům měl 8 bytů, v každé polovině 4 byty, do nichž se vcházelo společnou chodbou. Byt měl malou kuchyňku a jeden větší pokoj, chybělo sociální zařízení, voda, elektřina, která byla zavedena v obci až roku 1913. V takových bytech se tísnilo někdy i 10 lidí. V roce 1853 byla postavena horní kolonie (nyní ulice 9.května), která začínala domem pro ředitele dolů (nyní vedle zdravotního střediska), pak následovala řada domků. Kolem cesty bylo vysázeno stromořadí, vykácené v roce 1944. Tato ulice pokračovala k Zakřanům. V roce 1857 žilo v kolonii číslo sedmnáct 31 rodin, v dalších dvou koloniích 67 rodin, z toho 17 místních, 8 ze západní Moravy, 8 z ostatní Moravy, 26 z Čech, 11 rodin nezjištěného původu. Stavba kolonie Majrov proběhla v roce 1871-1872 financována Innerberskou společností. Horníci tam bydleli v jednopatrových řadových domech, které spolu s byty byly zrekonstruovány a zmodernizovány v devadesátých letech 20. století. Na podzim roku 1989 se nastěhovali do opravených bytů nájemníci.
Hřbitov Roku 1831 zachvátila Evropu cholera, ve Zbýšově si také vyžádala 46 obětí. Byly pochovány u místního kostelíčku, tím byl založen hřbitov. Roku 1849 na choleru zemřelo 9 občanů, v roce 1855 dalších 47 občanů. V roce 1866 tato zákeřná nemoc připravila o život 66 občanů. Hřbitůvek již nestačil a byl rozšířen za kostel a obehnán pevnou zdí. Na hlavním hřbitovním kříži je nápis psaný tehdejší češtinou : „Na svatého Martina dopustil na nás Bůh tu nemoc choleru, kterážto z východních krajin přes celou Evropu několik let strašně zuřila a ze zdejších obyvatelů 50 sem přivedla. Tohoto času tento hřbitov založen jest. Obec Zbejšov založila tento nápis svým potomkům na památku.“ K dalšímu zvětšení a úpravám hřbitova došlo v roce 1927. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byl rozšířen o kolumbárium. Vedle hřbitova byla v roce 1987 postavena smuteční obřadní síň, kterou využívají i okolní obce.
Tehdejší pan farář svěcení odmítl pro rozdílnost mezi reálným provedením, které považoval za méně kvalitní, než zmenšená předloha. Světila se až o rok později v roce 1945 po skončení 2. světové války. Za všeobecného nadšení byly proneseny vzletné projevy, které odpovídaly náladám ve svobodné Československé republice. Na sousoší čteme nápis. „Našim mučedníkům“ 1938-1945
Sousoší bylo v dalších letech vandaly poničeno, v 90. letech minulého století zrestaurováno panem Václavem Šumberou nákladem města Zbýšova.
Cihelna - zpracování hlíny do forem
Cihelna na Anenské Patřila Mullerům, kteří v ní vyráběli cihly většinou pro své stavby. Z písemných záznamů se dovídáme, že na stavbu Dělnického domu povolila Rosická báňská společnost vyrobit v cihelně na Anenské 70 000 cihel. V cihelně byl ukončen provoz pálení cihel v roce 1954. Od tohoto roku se cihly v dané cihelně nepálí. V té době nastupující strojová výroba v moderních cihelnách vytlačovala malé cihelny s ruční výrobou. Tyto cihelny postupně zanikaly. Co se týká cihelny v trati Ve Studených začíná rokem 2009 snaha o její záchranu. V prosinci 2009 p. Karel Novotný celou cihelnu a okolí prošel. Došel k závěru, že tato cihelna a okolí se nachází v pěkném prostředí. Oslovil svého syna Kamila, Mirka Maloně a paní Plchovou co by mohli udělat pro záchranu cihelny a přilehlého okolí. Od roku 1954 cihelna chátrala a nikdo se o ni nestaral. To je začátek její záchrany. Následovalo seznámení s majiteli pozemku. Jedná se o tři sourozence Čechovi, dva žijí v Jaroměři nad Rokytnou a jeden ve Znojmě. Uskutečnïlo se několik jednání, jak v Jaroměři, tak u nás ve Zbýšově. V současné době má Vlastivědný spolek cihelnu pronajatou bezúplatně na dobu 25 let. Na jaře roku 2010 byly odstraněny veškeré náletové dřeviny v okolí a na střeše cihelny. Během celého roku 2010 byly částečně opraveny rozpadlé a zdemolované kamenné pilíře a obvodové zdivo cihelny. Tyto práce byly prováděny svépomocně. Je zpracován projekt na obnovu cihelny a přilehlého okolí. Samotná cihelna bude opravená dle dostupných fotografií. V okolí cihelny budou postaveny dva přístřešky, o půdorysu 4 x 5m. V jednom bude ukázka technického vybavení pro výrobu cihel. Druhý přístřešek bude k posezení a odpočinku pro návštěvníky a kolem jdoucí. Dále se uvažuje o instalaci dětských prolízaček. Celý areál cihelny se nachází v těsné blízkosti cesty, vedoucí ke zbýšovské vodárně, kde je soutok potoků Neslovického a Brodky (Zbýšovský potok, jenž pramení u Kina Horník), po které v budoucnu povede cyklostezka. Přes soutok potoků bude postavena lávka, po které budou cyklisté moci pokračovat na Rybičkovu skálu, do Oslavan anebo Padochova. Náš záměr je zachování torza cihelny k rozšíření celé oblasti Zbýšova. Vytvoření turistické infrastruktury a zapojení do informačního systému ve Zbýšově a okolí “naučné stezky po historických místech Zbýšova.“ Projekt naučné stezky je zpracován. Do jednoho z třinácti zastavení je začleněná stará cihelna Ve Studených. Zde bude vybudována malá oáza klidu.
Z dávnověku Kolem Zbýšova byly nalezeny starožitnosti z různých dob. V cihelně na horní kolonii lebeční kosti z nosorožce, při Anenské u silnice v hloubce půl metru kostra z doby bronzové, ve Studených 4 jámy odpadkové, kamenná sekyrka, kousky pazourku, kus mlýnského kamene, hřeby, plíšky, zvířecí kosti a četné střepy. Druhé sídliště v Černých poskytlo nálezy střepin ze stejné doby jako ve Studených. V naší republice i v zahraničí je známá Rybičková skála v údolí Neslovického potoka, kde bylo a stále ještě je nalézáno množství úlomků fosilních rybek. V roce 1942 byl objeven a vyvezen z dolu Antonín velký fosilní kmen, který je nyní umístěn v parčíku pod obchodním domem Bydo. Významné naleziště zkamenělin zvířeny i květeny se nachází v oblasti za pilou na dole Antonín-Jindřich. Některé nálezy ze zbýšovské oblasti najdeme ve sbírkách Moravského muzea v Brně.
Hornické kolonie Velký příliv obyvatelstva ve 40. a 50. letech 19. století vedl k výstavbě kolonií. První hornickou kolonii o 26 bytech nechal postavit Antonín Rahn v letech 1848 -1849 na nynější Dolině. Byla to vůbec první dělnická kolonie na Rosicku- Oslavansku. Každý dům měl 8 bytů, v každé polovině 4 byty, do nichž se vcházelo společnou chodbou. Byt měl malou kuchyňku a jeden větší pokoj, chybělo sociální zařízení, voda, elektřina, která byla zavedena v obci až roku 1913. V takových bytech se tísnilo někdy i 10 lidí. V roce 1853 byla postavena horní kolonie (nyní ulice 9.května), která začínala domem pro ředitele dolů (nyní vedle zdravotního střediska), pak následovala řada domků. Kolem cesty bylo vysázeno stromořadí, vykácené v roce 1944. Tato ulice pokračovala k Zakřanům. V roce 1857 žilo v kolonii číslo sedmnáct 31 rodin, v dalších dvou koloniích 67 rodin, z toho 17 místních, 8 ze západní Moravy, 8 z ostatní Moravy, 26 z Čech, 11 rodin nezjištěného původu. Stavba kolonie Majrov proběhla v roce 1871-1872 financována Innerberskou společností. Horníci tam bydleli v jednopatrových řadových domech, které spolu s byty byly zrekonstruovány a zmodernizovány v devadesátých letech 20. století. Na podzim roku 1989 se nastěhovali do opravených bytů nájemníci.
Hřbitov Roku 1831 zachvátila Evropu cholera, ve Zbýšově si také vyžádala 46 obětí. Byly pochovány u místního kostelíčku, tím byl založen hřbitov. Roku 1849 na choleru zemřelo 9 občanů, v roce 1855 dalších 47 občanů. V roce 1866 tato zákeřná nemoc připravila o život 66 občanů. Hřbitůvek již nestačil a byl rozšířen za kostel a obehnán pevnou zdí. Na hlavním hřbitovním kříži je nápis psaný tehdejší češtinou : „Na svatého Martina dopustil na nás Bůh tu nemoc choleru, kterážto z východních krajin přes celou Evropu několik let strašně zuřila a ze zdejších obyvatelů 50 sem přivedla. Tohoto času tento hřbitov založen jest. Obec Zbejšov založila tento nápis svým potomkům na památku.“ K dalšímu zvětšení a úpravám hřbitova došlo v roce 1927. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byl rozšířen o kolumbárium. Vedle hřbitova byla v roce 1987 postavena smuteční obřadní síň, kterou využívají i okolní obce.
Cyril a Metoděj Z podnětu tehdejšího místního faráře konsistorního rady Vojtěcha Koudelky byla na jaře roku 1944 postavena v těsné blízkosti kostela jediná socha v katastru obce Zbýšova, sousoší Cyrila a Metoděje. Dílo akademického sochaře Fabiána z Brna je pískovcové a vyžádalo si 96 560 Kč, které byly získány veřejnou občanskou sbírkou, v níž se vybralo 109 093 Kč. Socha byla do termínu 5. července 1944, svátku Cyrila a Metoděje, hotova, vysvěcena však nebyla.
Tehdejší pan farář svěcení odmítl pro rozdílnost mezi reálným provedením, které považoval za méně kvalitní, než zmenšená předloha. Světila se až o rok později v roce 1945 po skončení 2. světové války. Za všeobecného nadšení byly proneseny vzletné projevy, které odpovídaly náladám ve svobodné Československé republice. Na sousoší čteme nápis. „Našim mučedníkům“ 1938-1945
Sousoší bylo v dalších letech vandaly poničeno, v 90. letech minulého století zrestaurováno panem Václavem Šumberou nákladem města Zbýšova.